Proč ses rozhodla založit tuto scholu?
Rozhodnutí padlo na setkání mládeže ActIv8 na Velehradě v roce 2008, které neslo motto: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“ Navíc tento rok byl rokem, kdy jsem přijala svátost biřmování – svátost, skrze niž dostáváte dary, které mají sloužit druhým lidem. Takže já osobně to beru jako velké dílo Ducha svatého, protože sama bych nikdy neměla odvahu něco takového založit. Setkání hudebně doprovázela výborná schola, která však vznikla pouze pro účely této akce. Krom nádherné hudby, kterou dokázali muzikanti a zpěváci vytvořit a díky níž vyvýšili každou mši, adoraci a další duchovní program blíž k nebi, číšela z jednotlivých aktérů radost a vzájemné přátelství. Bylo vidět, jak jsou šťastni, že mohou být součástí takového společenství. A to mi v Prostějově chybělo. Žádné společenství ani žádná schola plná mladých studentů a nadšených hudebníků tu nebyla (nebo alespoň jsem o tom nevěděla a nevím doteď). Mohla jsem dojíždět do nějaké z věhlasných schol, jako jsou například Paprsky, nebo si najít společenství třeba na střediscích v Rajnochovicích. Ale dost líná na to vyjet za hranice Prostějova a zároveň značně tvrdohlavá a velice naivní jsem se rozhodla, že se pokusím skloubit společenství, hudbu a Prostějov dohromady. Byl to opravdu hodně, hodně naivní nápad, ale tím to všechno začalo.

Jaký název pro scholu, který byl vymyšlen kněžími, se tobě nejvíc zamlouvá a při jaké akci vznikl?

Trochu mě mrzí, že už si kněží i posluchači náš název pamatují dobře. Takže v poslední době nové nápady příliš nevznikají. Jediným hitem z nedávna je přejmenování organizátorky setkání schol "Máme toho dost". Nejvíce mě ale zaujalo pojmenování od moderátora Děkanátního setkání mládeže ve Švábenicích "Jedeme v tom všichni". Dokonce jsme chvilku uvažovali, jestli se opravdu nepřejmenujeme. Pokud bych však měla jmenovat nejkurióznější název od kněze, tak by to vyhrálo "Kdo to hrá?". Vůbec nechápu, kam na tato originální pojmenování chodí. Určitě je škoda, že jsme je nepřizvali, když jsme název vymýšleli. Možná by pak všechno dopadlo úplně jinak.

Jakého člena považuješ za nejvíce vzorného? Jak se to projevuje?

To je opravdu hodně těžká a zrádná otázka. Pokud bych to měla posuzovat podle účasti na zkouškách a akcích, tak musím odhodit skromnost stranou a přiznat, že jsem to já. Pokud se nekonala nějaká tajná zkouška, tak jsem nikde nechyběla :-). Ale teď trošku vážněji. Z dlouhodobého hlediska patří mezi nejpoctivější členy Katka Čarná. I když není přímo z Prostějova, navíc studuje vysokou školu v Brně, nechybí skoro nikdy na zkouškách, mších a jiných akcích, vždycky dělá maximum pro to, aby mohla přijet, a jako bonus odpovídá na maily. Stejně tak je velmi poctivý můj bratr Jakub, který přesto, že má vlastní rodinu, práci a jiné aktivity, chybí minimálně. Navíc věnuje doma čas trénování a vymýšlení aranží písniček. Bez něj by to šlo jen horko těžko, nebo spíš vlastně nešlo. A tak jsem za jeho pomoc opravdu moc vděčná. A dále bych sem zařadila Lidušku Frelichovou. Ač má jako zdravotní sestra zákeřnou pracovní dobu, snaží se účastnit všeho, jak jen to jde. A je mi velkou oporou. Tyto tři bych označila jako „superpoctivce“. Protože pak je ve schole asi dalších osm hudebníků, na které je rovněž spolehnutí a s nimiž se dobře domlouvá a spolupracuje.

Kdo tě na zkouškách nejvíc prudí a čím?

Na zkouškách? Tak tam se to bude týkat asi výhradně pánského osazenstva. Někdy to až zavání spiknutím. Jak má jeden z nich nějaký „bezvanázor“, hned ho sdílí další kluk s ním, často rovnou všichni. Ještěže je holek většina. Ty jsou empatičtější a dokážou se tak lépe vcítit do těch obrovských dech beroucích problémů a starostí, které se scholou mám :-). Mimo zkoušky mě vytáčí všichni, kteří neodepisují na maily a nevyplňují zavčas, kdy mohou či nemohou přijít na zkoušku. A dotáhli to až tak daleko, že i když ví, že mě to rozčiluje a způsobuje zbytečné komplikace, nevyplňují to vesele dál. Možná spřádají intriky, jak mě sesadit :-).

Jaký máš záměr se scholou v budoucnu?

Určitě je třeba se neustále hudebně zdokonalovat, hodili by se nám noví nástrojaři, zpěváci i zpěvačky. Samozřejmě spolehliví a zodpovědní. Přála bych si, aby se poctivosti naučilo více členů ve schole a aby také začali zpívat a hrát s daleko větší radostí. Nebylo by od věci častěji doprovázet mše svaté, ale především je třeba upevnit společenství. Nadchnout děcka nejen pro hudbu a zpěv, ale i pro společnou modlitbu a vzájemné setkávání. Osobně bych si přála vychovat nějakého nástupce, který by scholu po mně převzal. Už stárnu a je potřeba pustit ke kormidlu nový vítr :-). Jinou konkrétní velkolepou hmatatelnou vizi asi nemám, i když pár drobných trumfů nosím v kapse. Myslím si však, že jsme tu především proto, abychom darem hudby, který jsme dostali, obdarovávali druhé a vzdávali tak dík, hold a obdiv Bohu. To je hlavní cíl a poslání. Když se nám podaří plnit toto, cokoli navíc je pro mě nadstandard.