Jak jste se dostala k funkci cateringu a jaké jídlo je nejvíce žádané na zkouškách Dejme toMu?

K funkci cateringu ve schole Dejme toMu jsem se dostala tak nějak přirozeně. V době, kdy moje milovaná dcera chtěla dát dohromady mladé lidi, kteří mají rádi hudbu a zároveň mají společný duchovní základ a hledají v životě něco víc, než jim může nabídnout dnešní konzumní svět, chtěli jsme ji s manželem alespoň nějak podpořit. Proto jsme celé nově vznikající skupině propůjčili největší místnost v bytě a potichu se někde vytratili. Tím naše podpora ale neskončila. Protože se u nás doma snažíme řídit heslem: "Host do domu, Bůh do domu", připravila jsem pro početné hosty vždy něco k zakousnutí. Zpočátku jsem vše připravovala sama, dnes už většinu cateringu přenechávám dceři. A které jídlo je nejvíce žádané? Největší úspěchy na konzumujících prý zanechaly tvarohové rohlíčky a medové řezy. Recepty mohu vyvěsit :-).

Kolik jídla a pití spotřebuje ročně Dejme toMu?

Tak na tuto otázku neumím odpovědět. Určitě to neruinuje náš rodinný rozpočet. Kdybychom počítali, že zkoušky jsou jedenkrát měsíčně, tak to vychází ročně na 12 - 18 plechů buchet.

Co všechno obnáší tvořit zázemí pro scholu?

Zázemí scholy nevidím jen v propůjčení místnosti a napečení buchet. Mnohem důležitější je asi psychická podpora celému uskupení, ale hlavně její vedoucí. Ta to opravdu nemá lehké. Ze své podstaty je velmi svědomitá a precizní a byla a je zvyklá odvádět práci, jak nejlíp umí - týká se to školy, zaměstnání, ale všeho, co dělá. Předpokládá, že když je ona zodpovědná a něco slíbí, tak totéž udělají i ostatní. Ale to se neděje - ať už z objektivních či subjektivních příčin. A to ji hodně trápí. Úkol nás rodičů spočívá tedy ve vysvětlování a utvrzování, že i toto patří k životu, a že i s tímto je nutné počítat.

Schola Dejme toMu trénuje především u vás doma. Omezuje vás to? Neoposlouchávají se vám písničky, které na zkouškách zpěváci a hudebníci cvičí?

Vzhledem k tomu, že během existence scholy Dejme toMu došlo v našem domě k určitým stavebním úpravám, má každá ze dvou generací v tomto domě žijící svoje patro a tím své zázemí. Navzájem se tedy neruší. Takže děcka nás nějak zvlášť neomezují, až na to, že si někdy půjčují židle, skleničky a hrnky. A co se týče hluku, stěny moc zvuků nepropustí, takže potom písničky na vystoupení jsou pro nás většinou příjemným překvapením. Někdy se ale třepe strop :-).

Jaký největší smysl podle vás má Dejme toMu?

Dnešní doba je podle mě hodně složitá, ale to asi říká každá generace o době, ve které žila. Skutečné hodnoty ustupují povrchnosti, lidé nemají čas spolu se setkávat, spousta řeší existenční problémy, ale spousta je řešit nemusí a přesto se někam žene. Takže bych si přála, aby toto společenství všem zúčastněným dávalo naději, že ještě existuje opravdové přátelství, že je krásné a hřejivé rozdávat radost druhým třeba právě hraním a zpěvem, ale i svým optimistickým přístupem k životu. Jsem jimi nadšena také proto, že zpívání nikdy neodbudou, protože vědí, že našemu Pánu se musí předkládat to nejlepší. Takže vydržte! :-)