Dejme toMu
 

V roce 2008 vznikla (tehdy ještě bezejmenná) prostějovská schola mládeže - s myšlenkou využít maximum ze svěřených darů ke chvále Boží a radosti druhých. Odvážný nápad s sebou přinesl ještě odvážnější začátek, kdy se toto prazvláštní uskupení rozhodlo zapojit těsně po svém vzniku do internetové soutěže schol pořádané křesťanskou hudební skupinou Paprsky. Druhé místo v kategorii "Hosanovka" a čtvrté místo v kategorii "Vlastní píseň" povzbudilo scholu do dalšího působení a rozvoje. Poprvé mohla být viděna a slyšena v květnu 2009 při doprovodu mše svaté s předáváním maturitního vysvědčení čerstvým absolventům Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově.

Po těchto dvou pěveckých akcích se však zdálo, že schola ukončí svou "velkolepou" existenci a zanikne ve stejně rychlém tempu, v jakém vznikla. Nepatřila pod žádnou konkrétní farnost, naopak zpěváci a hudebníci pocházeli ze všemožných farností nejen Prostějova, ale celého děkanátu (dokonce zasahovala kouskem i do sousedního konického děkanátu). Každý měl tak povinnosti nejen doma či ve škole, ale i ve svých farnostech. Nebylo tedy lehké skloubit veškeré aktivity každého člena, scházet se na zkoušky nebo někde doprovodit zpěvem mši svatou či jinou akci. Proto od této doby začal pomalý rozpad scholy, který však zatím neskončil.

Tvrdohlavost vedoucí neznala mezí, a tak se snažila za každou cenu scholu držet nad vodou. Začala postupná obměna zpěváků a hudebníků - jedni odcházeli, druzí přicházeli. Tato proměna s sebou přinesla ovoce, neboť tenkrát noví (dnes už zaběhlí) členové hýřili elánem a ochotou obětovat trochu času pro vykonání něčeho dobrého. A i když minimálně jednou ročně se dostane schola do rozpadající krize, zatím se z ní dokázala vždycky vyhrabat. Nu což, existujeme skoro šest let a z toho se pět a půl roku rozpadáme. Ale jak se zdá, náš poločas rozpadu má dlouhé trvání.

Schola začala aktivněji a aktivněji působit. Vystupovala na Noci kostelů, doprovázela nejrůznější mše svaté, svatby, křtiny, děkanátní setkání mládeže, uspořádala benefiční koncerty, odpoledne chval a další. Především však zjistila, že když se chce, všechno jde. Z větší části je tvořena vysokoškoláky nebo studenty studujícími v jiných městech. Ale ani školní či pracovní vytížení, dojíždění a další povinnosti nemusí být překážkou, pokud my sami se za tyto překážky nebudeme naschvál schovávat.

V roce 2012 se velká část scholy zúčastnila arcidiecézního setkání mládeže na Velehradě. V radostné a veselé náladě obohacena nejen o duchovní zážitky se při zpáteční cestě rozhodla pojmenovat toto zvláštně existující a napůl fungující seskupení. S vidinou možného zisku balíčku gumových medvídků (slíbených za nejlepší pojmenování scholy) padaly všeliké, ne vždy zdařilé nápady. Ovšem název "Dejme toMu" dokonale vystihoval náš charakter. Ano, nejsme profesionálové - byť se snažíme, nacvičujeme spíše stylem "dejme tomu". Byť chceme předvést naše snažení v co nejlepším světle, zpravidla nakonec zazpíváme na úrovni "dejme tomu". Jenže o to tu přece prvořadě nejde! Nejdůležitější je, že chceme takto strávený čas, úsilí, snahu a koneckonců i výsledek dát Tomu, který nám svěřil hudební hřivny, abychom s nimi co nejlépe naložili.

Čas ukazuje, že toto pojmenování scholy je pro mnohé velkým oříškem. A tak býváme často představováni pod jinými názvy (naprosto odlišnými od našeho skutečného jména). Nicméně se jedná o velice zajímavá, vtipná až kuriózní označení jako "Jedeme v tom všichni", "Kdo to tady hrá?" nebo "Dejme na to". V případě nechvalné pověsti scholy Dejme toMu tak hodláme využít některého z těchto pseudonymů.

Zkrátka a dobře jsme pružně se měnící a přizpůsobující těleso, které zpívá všude možně. Občas v komornějším obsazení doprovází ve všední dny mše svaté nebo večery chval v kostele Povýšení svatého kříže v Prostějově, v letních dnech posedává v cukrárnách na zmrzlině a jinak se flexibilně vyskytuje tam, kde se s nimi chce někdo další radovat z Božích darů. Z původního osazenstva ve schole vydrželo šest zpěváků, kteří jsou důležitými kameny, na nichž můžeme stavět. Avšak nejen jim, ale všem současným aktérům je třeba z celého srdce děkovat za to, že se nebojí dávat něco ze sebe druhým a Bohu. A je třeba zdůraznit, že se všichni z nás těší na každého, kdo se chce k této pěvecké a hudební sebrance připojit. I kdyby dal každý ze sebe jen trochu dobrého, společnými silami to může vykvést v dobro velké.

 
„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde